Ne. Písmo neučí, že by věřící musel získat svolení od pastora, kněze nebo církevní organizace, než bude praktikovat osobní pomazání. Ježíš přikázal svým učedníkům, aby se pomazali při postu (Matouš 6:17), aniž by ustanovil jakýkoli požadavek na náboženský dohled nebo schválení. Pod Novou smlouvou jsou věřící popsáni jako královské kněžstvo, přivedené blízko k Bohu skrze oběť Ježíše Krista (1 Petrova 2:4–9). Toto je pozoruhodná duchovní skutečnost. Náš vztah s Otcem je ustanoven skrze Ježíše, našeho Velekněze, a skrze něj přijímáme Ducha svatého. Církevní vedoucí mají důležitou odpovědnost učit, vybavovat a pečovat o Boží lid, ale nejsou ustanoveni k tomu, aby nahrazovali přímý vztah věřícího s Pánem. Účelem opravdového duchovního vedení je pomáhat lidem stávat se stále více závislými na Ježíši Kristu, nikoli na lidské autoritě.
Existuje však důležité rozlišení mezi osobním pomazáním a jednáním, které zahrnuje duchovní odpovědnost za druhé lidi. Pomazání někoho do služby, vykonávání autority nad druhými nebo zasvěcení něčeho, co patří jinému člověku, vyvolává další otázky týkající se ustanovení, odpovědnosti a oprávněné autority. Tyto záležitosti by neměly být zaměňovány s prostým aktem pomazání sebe sama při osobní modlitbě nebo zbožnosti. Křesťanská svoboda by také neměla být zneužívána jako výmluva pro vzpouru nebo zbytečný konflikt v církvi. Jsme vedeni k tomu, abychom respektovali a modlili se za ty, jimž bylo svěřeno duchovní vedení, a zároveň zkoušeli každé učení podle Božího slova. Váš osobní vztah s Ježíšem Kristem není majetkem denominace ani náboženské instituce. Skrze něj máte přímý přístup k Otci a osobní pomazání může být praktikováno jako smysluplný výraz tohoto vztahu.
Dům Pomazání