Ne. Ačkoli je pomazávání nemocných jasně učeno v Novém zákoně, omezování každé formy pomazání na toto jediné použití ignoruje širší biblický záznam. Marek 6:13 popisuje učedníky, kteří pomazávali nemocné olejem a uzdravovali je, zatímco Jakub 5:14–16 dává pokyny ohledně modlitby a pomazání staršími církve. Pomazání se však v celém Písmu objevuje také v souvislosti s osobní péčí, odevzdáním, Božím ustanovením, radostí, požehnáním a obnovou. Jákob pomazal kámen po svém setkání s Bohem (Genesis 28:18), David se pomazal, když skončilo jeho období truchlení (2 Samuel 12:20), a Kazatel 9:8 povzbuzuje k osobnímu používání oleje. Nejvýznamnější je, že Ježíš přikázal svým následovníkům, aby se pomazali při postu (Matouš 6:17). Žádná z těchto pasáží nepopisuje pomazání nemocného člověka. Písmo tedy poskytuje mnohem širší chápání pomazání, než je pouhá praxe modlitby za fyzické uzdravení.
Duchovní význam pomazání úzce souvisí s přítomností a zmocněním Ducha svatého. Fyzické pomazání slouží jako prorocký akt víry, který dává v přirozeném světě viditelný výraz naší důvěře v duchovní skutečnost ustanovenou Bohem. V Izaiáši 61:3 olej radosti nahrazuje smutek a odhaluje tak obnovující účel Božího díla. Táž pasáž, kterou cituje Ježíš v Lukáši 4:18–19, odhaluje účel jeho pomazání: hlásat evangelium, uzdravovat zkroušené srdcem, osvobozovat zajaté a propouštět utlačované na svobodu. Božím cílem je zachraňovat, uzdravovat, vysvobozovat a obnovovat. Osobní pomazání umožňuje věřícím vyjádřit svou víru v přítomnost a dílo Ducha svatého v jejich každodenním životě, nikoli jen během období nemoci. Omezování používání oleje pomazání výlučně na nemocné zbytečně zužuje praxi, kterou Písmo představuje v několika různých souvislostech.
Dům Pomazání