Bible neustanovuje všeobecný požadavek, že by každá lahvička obyčejného oleje pomazání musela být nejprve požehnána pastorem nebo jiným náboženským činitelem, než může být osobně použita. Je třeba rozlišovat mezi Svatým olejem pomazání konkrétně předepsaným v Exodu 30 a širším biblickým používáním oleje pomazání. V Exodu 30:22–33 dává Bůh Mojžíšovi přesné složení a pokyny ohledně posvátné přípravy vyhrazené pro určité účely v izraelské bohoslužbě. Táž kapitola obsahuje samostatnou předepsanou recepturu kadidla s vlastními omezeními. Tyto pasáže by neměly být vykládány jako obecný zákaz obyčejného oleje pomazání ani jako požadavek, aby dnešní věřící napodobovali posvátnou přípravu stánku. V celém Písmu obyčejní lidé praktikovali osobní pomazání a sám Ježíš přikázal svým následovníkům pomazat si hlavu při postu (Matouš 6:17). Neučinil jejich osobní pomazání závislým na získání souhlasu náboženské autority.
Požehnání oleje pomazání před použitím však může být smysluplným výrazem modlitby a zasvěcení. Ranná křesťanská praxe zahrnovala věřící, kteří přinášeli svůj olej na shromáždění, kde nad ním bylo vysloveno požehnání, než si jej odnesli domů k osobnímu použití. To ukazuje rozdíl mezi tím, co je vhodné a smysluplné, a tím, co je nezbytné. Duchovní význam oleje pomazání nevzniká slovy konkrétní osoby nad lahvičkou. Olej je fyzickým bodem dotyku, skrze který věřící vyjadřují víru v duchovní pomazání, zatímco skutečná moc patří Bohu. Zásadní otázkou tedy není, zda konkrétní náboženský činitel olej požehnal, ale zda je používán ve víře, podle Božího slova a v závislosti na Duchu svatém. Osobní pomazání zůstává věřícím dostupné bez nutnosti svolení od církevního vedení. Při pomazávání druhých lidí nebo zasvěcování míst a majetku však stále platí biblické principy odpovědnosti a náležité autority.
Dům Pomazání