Ano, můžete se pomazat sami. Osobní pomazání je biblická praxe, která nevyžaduje svolení pastora, kněze ani církevního vedoucího. V celém Písmu obyčejní lidé používali olej k osobnímu pomazání. Rút bylo přikázáno, aby se umyla a pomazala, než předstoupí před Boáze (Rút 3:3), Kazatel 9:8 nás povzbuzuje, abychom nenechali svou hlavu bez oleje, a sám Ježíš přikázal svým učedníkům, aby si při postu pomazali hlavu a umyli tvář (Matouš 6:16–18). Jeho pokyn je obzvlášť významný, protože osobní pomazání bylo natolik běžnou praxí, že jeho záměrné opomenutí mohlo upozornit na post nebo smutek dané osoby. Ježíš chtěl, aby jeho následovníci zachovali svůj obvyklý vzhled, místo aby veřejně vystavovali svou náboženskou oddanost. Osobní pomazání tedy nebylo omezeno na konkrétní náboženský úřad, ani nebylo výlučně spojováno s nemocí nebo formální bohoslužbou.
Skrze Ježíše Krista je také každý opravdový věřící součástí jeho královského kněžstva (1 Petrova 2:4–9). Máme přímý přístup k Otci skrze svého Velekněze v nebi, Ježíše Krista, a skrze něj přijímáme Ducha svatého. To neruší důležitost duchovního vedení ani biblické principy autority a odpovědnosti. Spíše to ustanovuje zásadní rozlišení mezi osobním pomazáním a pomazáním vykonávaným ve prospěch druhých. Když je někdo ustanoven do služby, když jsou nemocní pomazáváni podle Jakuba 5:14–15, nebo když jsou lidé a místa zasvěcováni v rámci uznané odpovědnosti, platí odlišné biblické principy. Osobní pomazání však patří do vašeho vlastního vztahu s Pánem. Nepotřebujete, aby vás jiný člověk oprávnil vyjádřit svou víru skrze tuto praxi. Pomazání je prorockým obrazem Ducha svatého, který ve vás již přebývá, nikoli něčím, co se stává dostupným teprve tehdy, když náboženský činitel povolí jeho použití.
Dům Pomazání