Pomazání jiné osoby vyžaduje pochopení jak účelu pomazání, tak autority, pod kterou je vykonáváno. Písmo popisuje několik forem pomazání a ty by neměly být zaměňovány. Osobní pomazání a pomazání nemocných jsou spojeny s mašach, jemným nanášením oleje potíráním nebo přejížděním rukou. Kropení je spojeno s posvěcením nebo zasvěcením, zatímco vylévání se používalo, když byli lidé ustanovováni do určitých postavení autority nebo služby. Pomazání jiné osoby tedy není jednoduše otázkou vzít lahvičku oleje a jednat podle osobní preference. Nejprve musíme rozpoznat, co je vyjadřováno a zda máme odpovědnost nebo autoritu to vykonat. Bůh je zdrojem pravé duchovní autority a nepovolává svůj lid, aby jednal nezávisle na jeho Slovu nebo jeho Duchu. Při pomazání někoho pro konkrétní úkol nebo ustanovení musí iniciativa vycházet od Boha, nikoli z lidské ctižádosti, citového nadšení nebo osobní preference.
Při modlitbě za nemocného dává Jakub 5:14–15 konkrétní pokyn: nemocný má zavolat starší církve, kteří se nad ním mají modlit a pomazat ho olejem ve jménu Páně. Tato pasáž klade zvláštní důraz na modlitbu víry, čímž ukazuje odpovědnost, kterou nesou ti, kdo slouží. Nemocný by neměl být obviňován z nedostatku viditelných výsledků, jako by veškerá odpovědnost spočívala na jeho schopnosti věřit. Od starších se očekává, že jsou duchovně zralí a vybaveni k tomu, aby jednali ve víře. Marek 6:12–13 popisuje učedníky, kteří pomazávali nemocné a uzdravovali je skrze autoritu, kterou jim svěřil Ježíš Kristus. Toto pomazání je prorockým vyhlášením víry v uzdravení dokonané jeho vykupitelským dílem, ještě předtím, než se jeho výsledky stanou viditelnými v přirozeném světě. Pro jiné účely, jako je zasvěcení někoho pro určitý úkol, následujte vedení Ducha svatého a respektujte příslušnou biblickou autoritu. Pravé pomazání nikdy neslouží k ovládání druhé osoby. Jde o to sloužit Božím záměrům v poslušnosti vůči němu.
Dům Pomazání