Pomazání členů vaší rodiny může být smysluplným výrazem modlitby, požehnání a zasvěcení Bohu, pokud je k tomu přistupováno s pochopením odpovědnosti a oprávněné autority. Písmo přikládá velký význam duchovní odpovědnosti neseném v rámci domácnosti. Jozue prohlásil, že on a jeho dům budou sloužit Hospodinu (Jozue 24:15), zatímco Deuteronomium 6:6–7 přikazuje rodičům pilně učit své děti Božím přikázáním. Pod Novou smlouvou jsou věřící součástí královského kněžstva ustanoveného skrze Ježíše Krista (1 Petrova 2:4–9). Toto povolání přináší jak výsadu, tak odpovědnost. Rodič se může modlit za své děti a zasvětit je Bohu, zatímco manžel nebo manželka se mohou modlit za svého partnera a vyhledávat Boží požehnání pro svou rodinu. Pomazání jiné osoby však není totožné s osobním pomazáním. Zahrnuje vztah, v němž musí být respektována odpovědnost, uznání a vhodná autorita. Účelem není nikdy vykonávat duchovní kontrolu nad druhou osobou ani si nárokovat autoritu, která nám nebyla svěřena.
Způsob pomazání by měl odrážet jeho účel. Osobní pomazání a pomazání nemocných jsou spojeny s mašach, jemným nanášením oleje, zatímco kropení nese prorocký význam posvěcení a zasvěcení. Při zasvěcování člena rodiny Pánu poskytuje to druhé smysluplný obraz prosby, aby na jeho životě byla ustanovena Boží svatost a sláva. U dítěte poskytuje rodičovská odpovědnost vhodný rámec pro takový akt. U dospělých členů rodiny by měla být respektována i jejich ochota a uznání tohoto aktu. Pokud je člen rodiny nemocný, Písmo dává další pokyn. Jakub 5:14–15 říká nemocnému, aby zavolal starší církve k modlitbě a pomazání ve jménu Páně. To nebrání členům rodiny modlit se jeden za druhého, ale rozlišuje běžnou rodinnou modlitbu od konkrétního pokynu daného pro pomazání nemocných. V každé situaci se nechte vést Duchem svatým, zůstaňte ve své náležité oblasti odpovědnosti a pamatujte, že opravdové duchovní vedení následuje příklad Ježíše, který vykonával svou autoritu skrze službu, nikoli ovládání.
Dům Pomazání