Ano. Každodenní osobní pomazání je v souladu s biblickou praxí používání oleje jako běžné součásti života. V celém Starém zákoně bylo pomazání mezi izraelským lidem běžné a bylo spojováno s radostí, blahobytem, požehnáním a obnovou. Kazatel 9:8 nás povzbuzuje, abychom nenechali svou hlavu bez oleje, zatímco Žalm 104:15 popisuje olej jako něco, co rozjasňuje tvář. Význam tohoto běžného zvyku je obzvlášť patrný, uvážíme-li, co se dělo, když se lidé záměrně zdržovali pomazání. V 2. Samuelově 14:2 Jóab přikazuje ženě, aby se nepomazávala, aby vypadala, jako by dlouho truchlila. Daniel se podobně zdržuje pomazání během období truchlení (Daniel 10:2–3). Když však Davidovo truchlení končí, vstává, umývá se, pomazává se, převléká si šaty a vchází do Hospodinova domu se klanět (2 Samuel 12:20). Pomazání tak bylo viditelným výrazem obnovy a návratu k běžnému životu. Ježíš potvrzuje jeho běžnost v Matouši 6:16–18, kde přikazuje svým následovníkům, aby se při postu i nadále pomazávali, místo aby svým vzhledem přitahovali náboženskou pozornost.
Každodenní pomazání také poskytuje krásný prorocký obraz trvalé přítomnosti a zmocnění Ducha svatého. Zlatý svícen ve stánku potřeboval čerstvý a nepřetržitý přísun čistého olivového oleje, aby jeho lampy mohly hořet (Exodus 27:20–21). Jeho plameny nemohly bez tohoto přísunu pokračovat. Podobně jsou věřící závislí na trvalém díle Ducha svatého, aby mohli žít pro Ježíše Krista a zjevovat jeho světlo světu. Osobní pomazání se může stát každodenním výrazem víry v tuto duchovní skutečnost, okamžikem, kdy uznáváme, že patříme Pánu, přijali jsme jeho Ducha a přejeme si žít pod jeho autoritou. Neznamená to, že Duch svatý odchází, kdykoli zapomeneme se pomazat, ani by se každodenní pomazání nemělo proměnit v nový náboženský požadavek. Naše duchovní pomazání je ustanoveno skrze Ježíše Krista, který nás zapečetil Duchem svatým (2 Korintským 1:21–22). Vnější akt dává této vnitřní skutečnosti výraz. Místo vyhrazení oleje pomazání výlučně pro mimořádné okolnosti mohou věřící přijmout jeho osobní používání jako součást trvalého způsobu života modlitby, uctívání a závislosti na Bohu.
Dům Pomazání