Ano. Olej pomazání lze používat při osobní zbožnosti a uctívání jako prorocký výraz víry v přítomnost a zmocnění Ducha svatého. Uctívání je mnohem víc než zpívání písní nebo účast na bohoslužbě. Ježíš prohlašuje v Janovi 4:23–24, že Otec hledá ty, kdo ho uctívají v duchu a v pravdě. Opravdové uctívání začíná v srdci a je vyjádřeno životem uvedeným do souladu s Božím slovem. Zahrnuje odevzdání, poslušnost, pokání a trvalou ochotu nechat se vést jeho Duchem. Osobní pomazání může tento způsob života doprovázet tím, že zviditelní naši víru v duchovní pomazání v přirozeném světě. Stejně jako zlatý svícen potřeboval ke svícení olej, jsou věřící závislí na Duchu svatém, aby zářili světlem Ježíše Krista (Exodus 27:20–21). Fyzický akt pomazání nám tuto závislost připomíná. Nekoná se proto, aby upoutal Boží pozornost nebo vytvořil jeho přítomnost, ale aby uznal toho, kdo již přebývá v těch, kdo patří Kristu.
Pomazání má také krásnou biblickou souvislost s úctou, oddaností a celosrdečným uctíváním. V Lukáši 7:36–50 žena pomazává Ježíše vonným olejem a vzdává mu úctu a uznání, které mu jeho hostitel neprokázal. V Janovi 12:1–8 Marie pomazává Ježíšovy nohy drahým nardem a naplňuje dům jeho vůní. Tyto zprávy odhalují, že pomazání může vyjadřovat lásku, úctu a uznání Ježíše Krista. Při osobní zbožnosti se věřící může pomazat při modlitbě, vyhlašování Božího slova nebo trávení času v uctívání. Takový akt by měl vycházet z upřímné víry, spíše než se stát rituálem vykonávaným bez porozumění. Konečným účelem uctívání není samotný fyzický akt, ale společenství s Otcem skrze Ježíše Krista a proměňující dílo Ducha svatého. Jak zůstáváme v jeho Slovu, odevzdáváme mu své životy a dovolujeme jeho Duchu, aby nás vedl, stává se uctívání víc než jen něčím, co konáme v určitých okamžicích. Stává se základem křesťanského života, skrze který se v nás stále více zjevuje jeho svatost, sláva a světlo.
Dům Pomazání