Osobní pomazání nevyžaduje propracovaný obřad, zvláštní náboženské prostředí ani přítomnost církevního vedoucího. Může to být prostý akt víry v rámci vašeho každodenního vztahu s Ježíšem Kristem. Začněte malým množstvím oleje pomazání nebo obyčejného olivového oleje a naneste jej na hlavu. Můžete jednoduše říci: „Ve mocném jménu Ježíše Krista.“ Poděkujte Duchu svatému za jeho přítomnost ve vašem životě, uznejte svou závislost na něm a poproste ho, aby vás i nadále proměňoval do podoby Ježíše. Není třeba vymýšlet působivou modlitbu ani dodržovat složitou řadu předepsaných úkonů. Význam spočívá ve vaší víře a v duchovní skutečnosti, k níž fyzický akt ukazuje. Osobní pomazání by se nikdy nemělo stát představením určeným k zapůsobení na druhé, ani by nemělo být chápáno jako formule, která automaticky vytvoří určitý výsledek. Jak učí Ježíš v Matouši 6:16–18, opravdová osobní zbožnost je zaměřena na Otce, nikoli na uznání lidí.
Tato praxe se stává ještě smysluplnější, chápeme-li ji ve spojení s dalšími dvěma zásadními prvky každodenního křesťanského života: Večeří Páně a Božím slovem. V 1. Janově 5:6–8 Písmo mluví o Duchu, vodě a krvi jako o třech svědcích. Ty se odrážejí v duchovním vzoru stánku: usmíření skrze krev, očišťování skrze vodu a zmocnění skrze pomazání. Večeře Páně upíná naši víru k oběti a krvi Ježíše Krista, Slovo nás očišťuje a obnovuje a pomazání vyjadřuje naši závislost na Duchu svatém. Společně tyto praxe poskytují hmatatelné body dotyku, skrze které mohou věřící vyjádřit svou víru v Boží duchovní skutečnosti. Nejsou to kouzelné rituály a nikdy by se neměly stát novými náboženskými povinnostmi. Spíše nám pomáhají pěstovat osobní, živý vztah s Ježíšem Kristem, přičemž zůstáváme závislí na jeho dokonaném díle, jeho Slovu a trvalé přítomnosti jeho Ducha.
Dům Pomazání