Olej pomazání je olej používaný jako viditelný výraz odevzdání, požehnání, obnovy a víry v Boha. Jeho biblický význam sahá mnohem dál než jen dobře známá praxe nanesení kapky oleje na čelo při modlitbě. V Genesis 28:18 Jákob vylévá olej na kámen, který postavil v Bét-elu, a označuje tak místo, kde se mu Bůh zjevil. Později Bůh přikazuje Mojžíšovi připravit zvláštní Svatý olej pomazání k posvěcení stánku, jeho vybavení a kněží, kteří mu měli sloužit (Exodus 30:22–30). Pomazání se také používalo při ustanovování králů, jak dokládá okamžik, kdy Samuel pomazal Davida a od toho dne na něm spočinul Duch Hospodinův (1 Samuel 16:13). Olej pomazání však nebyl vyhrazen výlučně pro posvátná ustanovení. V celém Písmu se obyčejní lidé pomazávali jako součást každodenního života. Olej byl spojován s radostí, požehnáním, osobní péčí, obnovou a Boží přízní. Žalm 104:15 mluví o oleji, který rozjasňuje tvář, zatímco Kazatel 9:8 nás povzbuzuje, abychom nenechali svou hlavu bez oleje. Tyto pasáže odhalují pozoruhodnou šíři pomazání a jeho význam mezi Božím lidem.
Hlubší význam oleje pomazání spočívá v tom, co duchovně představuje: přítomnost a zmocnění Ducha svatého. Stejně jako olej způsobuje, že tvář září, Boží Duch činí viditelným své světlo skrze životy svého lidu. Zlatý svícen ve stánku je krásnou ilustrací tohoto principu. Jeho lampy potřebovaly neustálý přísun čistého olivového oleje, aby mohly hořet (Exodus 27:20–21). Podobně i věřící jsou závislí na přítomnosti Ducha svatého, aby zářili světlem Ježíše Krista. Fyzické pomazání tak může sloužit jako prorocký akt víry: jednání vykonané v přirozeném světě, které vyjadřuje naši víru v to, co Bůh ustanovil v duchovní oblasti. Nepomazáváme se proto, abychom svým vlastním jednáním vytvořili duchovní skutečnost. Pomazáváme se, protože věříme Božímu slovu, a dáváme této víře viditelný výraz. Samotný olej není kouzelnou látkou ani nezávislým zdrojem nadpřirozené moci. Je to silný biblický obraz, který upíná naši pozornost ke skutečnému zdroji pomazání: k samotnému Bohu.
Dům Pomazání