Může olej pomazání používat kdokoli? Objev biblické pravdy a mylné představy

Tuto otázku jsem slyšel už tolikrát. Kdo smí používat olej pomazání? Na tuto otázku jsem vždy odpovídal, že ho smí používat každý, a stále si za touto odpovědí stojím. Při studiu tohoto tématu jsem dokonce našel mnohem více důkazů pro to. Osobní používání oleje pomazání bylo běžné v celém Starém zákoně i v celém Novém zákoně. Bylo to běžné mezi lidem Izraele, a později i mezi křesťany prvních sborů. Osobní používání oleje pomazání lze nalézt v těchto biblických verších.

Proto se umyj, pomaž se, obleč si své nejlepší roucho a sejdi na humno; ale nedávej se tomu muži poznat, dokud nedojí a nedopije.

Rút 3:3

A víno, které obveseluje srdce člověka, olej, aby se mu leskla tvář, a chléb, který posiluje srdce člověka.

Žalm 104:15

Tvé roucho ať je vždy bílé, a ať tvé hlavě nechybí olej.

Kazatel 9:8

Ale ty, když se postíš, pomaž si hlavu a umyj si tvář

Matouš 6:17

Od počátku Starého zákona až do Nového zákona obyčejní lidé používali olej pomazání, aby se pomazali. V Matoušovi dokonce i Ježíš řekl svým učedníkům, aby to dělali. Proč jim to řekl? Jako náboženský úkon během postu? Vůbec ne. Pomazávat se bylo tak běžné, že všichni lidé chodili s pomazanou tváří. Problém byl v tom, že farizeové a zákoníci rádi ukazovali, že se postí, aby získali čest od lidí. Dělali to tak, že si nasadili smutnou tvář a nepomazávali se. Když ses v oněch dobách nepomazal, skutečně jsi vyčníval a lidé poznali, že se s tebou něco děje. Bylo také běžné, že ses v době postu nepomazával, takže to nebylo nic zvláštního. Farizeové a zákoníci to dělali proto, aby lidem ukázali, že se postí. Aby všem předvedli, jak zbožně se chovají. Ježíš se s tímto problémem vypořádal tak, že řekl, že když se postíte, máte to dělat pro našeho Otce v nebesích, a ne proto, abyste byli viděni lidmi. Proto přikázal svým učedníkům, aby se chovali tak, jak se vždy chovali, když se postili. Jinými slovy, měli si umýt tvář, jako to vždy dělali, a měli si pomazat hlavu, jako to vždy dělali. Tím vypadali přesně jako kdokoli jiný, aniž by si kdo všiml, že se postí. Ježíš k tomu přidal tento příslib:

A tvůj Otec, který vidí v skrytosti, ti odplatí zjevně.

Matouš 6:18

Nedostatek pomazání byl rovněž znamením truchlení. Když se stalo něco hrozného, jako například smrt někoho blízkého, rodina a přátelé se nepomazávali. Všichni v jejich okolí mohli vidět, že jsou v období truchlení, podle nedostatku oleje na jejich hlavách. To lze vidět v následujících biblických verších.

Jóab tedy poslal do Tekoy a přivedl odtud moudrou ženu a řekl jí: „Prosím, předstírej, že truchlíš, a obleč si smuteční šat; nepomazávej se olejem, ale chovej se jako žena, která dlouho truchlí nad mrtvým.

2. Samuelova 14:2

Nejedl jsem žádný chutný pokrm, maso ani víno nevešlo do mých úst, ani jsem se vůbec nepomazal, dokud se nenaplnily celé tři týdny.

Daniel 10:3

Toto lze také nalézt v příběhu krále Davida. Poté, co spáchal cizoložství s Batšebou, otěhotněla a porodila syna. Davida pak navštívil prorok Nátan, který ho konfrontoval s jeho hříchem, kvůli němuž byl David zjevně zaslepen. Nátan použil podobenství a Bůh otevřel Davidovi oči pro jeho hřích. Okamžitě se přiznal slovy: „Zhřešil jsem proti Hospodinu.“ Díky jeho postoji k hříchu, tedy jeho vyznání viny, mu Hospodin ušetřil život. Ale v oněch dnech se oběť Ježíše ještě neodehrála, takže rozsudek zněl, že jeho dítě, které měl s Batšebou, zemře. David byl zdrcen. Dítě onemocnělo a David začal Boha prosit za dítě. Postil se a celou noc ležel na zemi. Trvalo to sedm dní, během nichž odmítal jíst. Na konci sedmi dnů se naplnilo slovo Hospodinovo a dítě zemřelo. V podstatě již nad smrtí dítěte truchlil. Ale když dítě zemřelo, viděl, že už nemůže nic víc udělat, a ukončil svůj čas truchlení. Jak vidíte v dalším verši, udělal to tím, že se umyl a pomazal.

David tedy vstal ze země, umyl se a pomazal se a převlékl si šat; a šel do domu Hospodinova a klaněl se. Pak šel do svého domu, a když si vyžádal jídlo, předložili mu je a on jedl.

2. Samuelova 12:20

Tím, že se pomazal, ukázal všem, že jeho čas truchlení skončil. Bylo to znamení obnovy jeho normálního stavu, citově i tělesně. Nepomazat se není jen znamením truchlení, je to také znamení prokletí. Jak to? Opak, tedy pomazat se, byl a je znamením Božího požehnání a přízně na tvém životě. Nedostatek požehnání a přízně je proto znamením prokletí. Toto je zmíněno i v Deuteronomiu, kde jsou uvedeny důsledky prokletí.

Budeš mít olivovníky po celém svém území, ale olejem se nepomažeš, protože tvé olivy opadají.

Deuteronomium 28:40

Kdykoli se tedy lidé pomazávali, bylo to prorocké jednání a znamení, že se jim dobře daří, zatímco nedostatek pomazání ukazoval, že truchlí a cítí se prokletí, což někteří skutečně byli kvůli své neposlušnosti vůči Božímu slovu. Jakmile truchlení skončilo, nebo jakmile nastalo pokání a obnova, používání oleje pomazání bylo obnoveno. Když Ježíš vyslal své učedníky, dal jim jasné pokyny, co dělat.

Vyšli tedy a kázali, že lidé mají činit pokání. A vyháněli mnoho démonů a pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.

Marek 6:12-13

Modlili se za nemocné a pomazávali je olejem. Pamatujte, že olej pomazání se používal až poté, co bylo zjištěno, že je někdo uzdraven, nikoli v době, kdy byl ještě nemocný. Takže to, co učedníci dělali, byl skutek víry, prorocký čin vyhlašující, že jejich modlitba byla vyslyšena a že jejich slova, pronesená ve jménu Ježíše, se již naplnila. Pomazávali nemocné ve víře, věříce, že už se to stalo, ještě předtím, než se objevila viditelná znamení. A díky té víře byli nemocní uzdraveni.

Ačkoli to tak někdy může vypadat, Ježíš Kristus v době, kdy chodil po zemi, nebyl v žádném případě rebelem. Někteří Ho za rebela možná považovali, ale jediné, proti čemu se postavil, byly náboženský a politický duch. Lidé, kteří jednali z těchto duchů, byli Ježíšem označeni za pokrytce. Ale kromě toho se nikdy žádným způsobem nepostavil proti Božímu slovu. Vždy do posledního detailu poslouchal Písmo. Ježíš Kristus byl a je vzorem pro každého křesťana, pro každého učedníka. Ukázal lidem, jaký je křesťanský život (tedy „pomazaný život“), tím, že ho žil, a pak tím, že vyzýval a povzbuzoval své následovníky, aby dělali totéž. Takže když řekl svým učedníkům, aby se při postu pomazali, jak to vždy dělali, mohlo to znamenat jen to, že dělal přesně totéž. Jinak by byl pokrytec, což On zjevně není. Ježíš a všichni Jeho učedníci, všichni Jeho následovníci, používali olej pomazání denně, pro osobní potřebu i k pomazání druhých.

Běžné osobní používání oleje pomazání mezi křesťany pokračovalo v celém Novém zákoně, ve všech židovsko-křesťanských sborech i ve všech pohansko-křesťanských sborech. V prvních sborech si všichni lidé nosili svůj olej pomazání s sebou na bohoslužby. Během bohoslužby bylo nad olejem pomazání vysloveno požehnání, po němž si ho lidé opět odnesli domů, ke svému osobnímu dennímu používání. Toto běžné osobní používání pokračovalo až do devátého století. Kolem té doby vznikly církevní obřady a církevní pravidla a běžné osobní používání oleje pomazání postupně ustávalo, až v devátém století úplně zmizelo. Místo toho olej pomazání směli používat pouze církevní vedoucí. Mluvíme zde o rané katolické církvi. Katolická církev zavedla stanovené obřady pomazání, a to pouze pro pomazání nemocných. Jaká to ztráta. To vše se odehrálo před Velkým schizmatem a dávno před reformací. V době, kdy se tyto události odehrály, většina lidí už vůbec nevěděla o významu pomazání a oleje pomazání, kromě pomazání nemocných.

Po Velkém schizmatu, a jedno století před reformací, se to ještě zhoršilo. Od té chvíle církevní vedoucí rozhodli, že pomazání už není pro nemocné, ale pouze pro ty, kteří se chystali zemřít. Takže pokud jsi byl nemocný, musel jsi počkat, až jsi umíral, než byl některý z církevních vedoucích vůbec ochoten přijít a pomazat tě. Koneckonců církevní pravidla a církevní obřady měly v té době přednost před Biblí. V některých církvích tomu tak je dodnes.

Pak přišla reformace a začaly vznikat nejrůznější denominace. Nepodařilo se mi najít mnoho z historie používání oleje pomazání ve všech denominacích, ale skutečnost, že většina denominací stále používá pomazání pouze pro nemocné, mnohé vypovídá. Existuje dokonce mnoho církví, které už olej pomazání vůbec nepoužívají. Dnes je to většinou kvůli nedostatku poznání. V šedesátých letech dvacátého století se katolická církev vrátila ke svému rozhodnutí ohledně pomazání nemocných a rozhodla, že od té chvíle mají být všichni nemocní znovu pomazáváni, podle Písma. Od té chvíle lidé už nemuseli čekat, až budou umírat. Ve většině církví a denominací však osobní běžné používání oleje pomazání nikdy nebylo obnoveno. To je opět velká ztráta pro církev.

Tolik lidí bylo zaslepeno spletí církevních pravidel a církevních obřadů, které jsou lidským výtvorem a nikdy je Hospodin nepřikázal. Na tomto světě existuje jen jedno bezpečné místo, a tím je Boží slovo. Církevní pravidla nebo církevní obřady vám nikdy nenabídnou žádnou formu jistoty. Vraťte se k základům, vraťte se k samotnému Božímu slovu. Nechte Boží slovo rozhodnout, co je pravda a co ne.

Pokud jde o používání oleje pomazání a pomazání samotné, Slovo je jasné. Abych vám to usnadnil, zahrnul jsem na konec této knihy dokonce úplně každý biblický verš, který mluví o pomazání, oleji pomazání, olivovnících a olivách. Tímto způsobem nemusíte nic předpokládat, nemusíte to slepě přijímat jako pravdu, ale můžete se přesvědčit sami a vyzkoušet to. Pro mě je Ježíš mým vzorem. Je vzorem toho, jaké má skutečné křesťanství být. Pokud On, Jeho učedníci a všechny první sbory používali olej pomazání pro osobní potřebu, denně, pak to dělám i já. Ježíš Kristus je můj Pán. Následuji Jeho příklad. A povzbuzuji vás, abyste dělali totéž.