Moc za pomazáním: Víc než jen olej

Pomazání a používání oleje pomazání mají hluboký duchovní význam. A duchovním míním skutečně Duchovní. Není to „jeden“ obraz, ale „ten“ obraz zmocnění Duchem svatým. Je to symbol přebývání Ducha svatého v člověku. Pomazaní jsou také nazýváni syny oleje, těmi se zářící tváří, zářícími, jasnými a „Božími velikány“. Zůstává otázka, co by to mělo vyjadřovat? Kdykoli čtu tyto výrazy a popisy pomazání, musím vždy znovu myslet na tyto verše:

Pohled na slávu Hospodinovu byl jako stravující oheň na vrcholu hory v očích synů Izraele.

Exodus 24:17

Když Mojžíš sestupoval z hory Sinaj (a obě desky svědectví měl Mojžíš v ruce, když sestupoval z hory), nevěděl, že kůže jeho tváře září, protože s Ním mluvil. Když ho Áron a všichni synové Izraele uviděli, hle, kůže jeho tváře zářila, a báli se k němu přiblížit.

Exodus 34:29-30

Byl před nimi proměněn. Jeho tvář zářila jako slunce a jeho roucho zbělelo jako světlo.

Matouš 17:2

Kdykoli se projeví sláva a svatost Boží, toto se děje. Slyšel jsem a viděl jsem, že podobné události se dějí i v dnešních dnech, stejně jako to, že zázraky z Bible se dějí i dnes. Ano, všechny a ještě více. Bůh se nikdy nezměnil. Ježíš se nikdy nezměnil. Pokud se pohybujeme ve stejné víře jako učedníci, pokud kážeme stejné evangelium jako oni a pokud platíme stejnou cenu, jakou platili oni, budou nás provázet všechna znamení a zázraky, které provázely je. Ne z naší vlastní síly nebo vlastním úsilím, ale mocí našeho nejlepšího Přítele, Utěšitele a Společníka, Ducha svatého. Všechno je skutečně možné, máme-li víru.

Když lidé používali olej pomazání, jejich tvář se začala leskem oleje lesknout a zářit. To je obraz Boha s námi, obraz neustálé přítomnosti Jeho slávy a svatosti. Mojžíš musel vystoupit na horu, aby byl v přítomnosti Boha. Ježíš je Bůh, přesto vystoupil na horu, aby s sebou vzal své učedníky, aby byli svědky slávy a svatosti. Když došlo k vylití Ducha svatého, posunulo se to na úplně novou úroveň. Od toho okamžiku to už nebyl jen Bůh s námi, ale stal se také Bohem v nás, tak jak to Bůh od počátku zamýšlel. Lze to přirovnat k olejovým lampám, které jsou naplněny olejem a hoří a vydávají světlo. Stejně tak i my můžeme být naplněni Duchem svatým a hořet pro Ježíše, zářit Jeho Světlem národům.

Obraz pomazání a Ducha svatého byl viditelný už u proroků, králů a kněží Izraele ve Starém zákoně. Byla to předehra toho, co mělo přijít v budoucnu. Kdykoli byl prorok, král nebo kněz pomazán, následovalo zmocnění Duchem svatým. To lze vidět mimo jiné při pomazání Saula a Davida.

Pak Samuel vzal nádobku s olejem a vylil mu ji na hlavu, políbil ho a řekl: „Zdalipak tě Hospodin nepomazal za vévodu nad svým dědictvím?“ (verš 1)

Pak na tebe sestoupí Duch Hospodinův, budeš s nimi prorokovat a proměníš se v jiného muže. (verš 6)

1. Samuelova 10:1, 6 Pak Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů; a Duch Hospodinův sestoupil na Davida od toho dne nadále. Nato Samuel vstal a odešel do Rámy.

1. Samuelova 16:13

Zmocnění Duchem svatým nebylo v oněch dnech něco, co se dělo obyčejným lidem. Dělo se to pouze prorokům, králům a kněžím. Fakt, že Ježíš byl zmocněn Duchem svatým, byl proto pro tehdejší lid něco pozoruhodného. V jednom okamžiku Ježíš citoval úryvek z knihy Izaiáš, kapitoly 61, který byl pro lidi té doby a místa dobře známý. Právě tento úryvek jasně ukazuje souvislost mezi pomazáním a Duchem svatým. Řekl: „ Duch Hospodinův je nade mnou“. Hned nato říká proč: „ neboť mě pomazal“.

Duch Hospodinův je nade mnou, neboť (proto) mě pomazal, abych kázal evangelium chudým; poslal mě uzdravovat zkroušené srdcem, vyhlásit svobodu zajatcům a navrácení zraku slepým, propustit na svobodu utlačované, vyhlásit léto milosti Hospodinovy.

Lukáš 4:18-19

Jak Bůh pomazal Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, který procházel zemí, konal dobro a uzdravoval všechny, kdo byli utlačováni ďáblem, neboť Bůh byl s ním.

Skutky 10:38

Některé překlady říkají, že Duch byl na Ježíši, protože byl pomazán, ale pozoruhodné je, že v tomto případě je tomu právě naopak. Původní text říká, že Duch byl na Ježíši, a proto byl pomazán. Jak je vidět ve Starém zákoně, Duch svatý přicházel poté, co byl někdo pomazán z příkazu Hospodinova (nikoli z vlastní iniciativy). Ale Ježíš, Kristus, Pomazaný, měl a má totožnost „být Pomazaný“ už odjakživa. On je Bůh, Zdroj Pomazání! To nejenže ukazuje jasnou souvislost mezi Pomazáním a Duchem svatým, ale ukazuje to i cíl Pomazání, kterým bylo a je kázat evangelium, uzdravovat zkroušené srdcem, vyhlašovat svobodu zajatcům, navracet zrak slepým (fyzicky i duchovně!), osvobozovat utlačované a vyhlašovat léto milosti Hospodinovy.

Všechny pozemské materiály a všichni lidé na této zemi nejsou od přirozenosti svatí. Když byl stavěn stánek, žádný z materiálů nebyl svatý. Lidé, kteří se měli stát kněžími, ještě nebyli svatí. Všechno se stalo svatým díky Pomazání. Cokoli bylo pomazáno, se od toho okamžiku stalo svatým. Zde je příklad tohoto principu.

A vezmeš olej pomazání a pomažeš stánek a všechno, co je v něm; posvětíš jej i všechno jeho náčiní, a bude svatý. Pomažeš oltář zápalné oběti a všechno jeho náčiní a posvětíš oltář. Oltář bude nejsvětější.

Exodus 40:9-10

Svatost tedy přišla díky Pomazání. Stejným způsobem je to Duch svatý, kdo nás činí svatými, díky Pomazání Ježíše. Je to Jeho Slovem, skrze Jeho Ducha, že jsme proměňováni ke svatosti. Čím více času trávíme v Jeho Slově, s bdělostí vůči tomu, co nás skrze něj chce Duch svatý naučit, tím více jsme proměňováni ke svatosti. Bylo období v mém životě, kdy mi Duch svatý říkal stále totéž, znovu a znovu, každý den, několikrát denně, po měsíce. Řekl mi toto: „Jenom Boží slovo má moc tě proměnit.“ Bylo to díky tomu Slovu, že moje láska k Božímu slovu začala ještě více růst. Začal jsem vidět, poznávat a uznávat jeho hodnotu. Je to poselství tak jednoduché, a přesto bylo pravděpodobně jedním z nejmocnějších poselství, jaké mě kdy naučil.

Jak odlišné to bylo v životě Ježíše. On Pomazání k tomu, aby byl svatý, nepotřeboval. Už byl svatý. Z toho důvodu na Něm bylo Pomazání. Když citoval úryvek z Izaiáše 61, „Duch Hospodinův je nade mnou, neboť (proto) mě pomazal“, bylo to zjevení Jeho samého jako zaslíbeného Mesiáše. V oněch dobách nebyl titul „mesiáš“ vyhrazen výlučně pro Spasitele. Jak již bylo zmíněno, slovo „mesiáš“ znamená „pomazaný“. Byl to titul používaný pro všechny proroky, kteří byli v oněch dnech a v celém Starém zákoně rovněž nazýváni mesiáši. Ačkoli byli pomazáváni i králové a kněží, titul mesiáš se používal pouze pro oslovení proroků. To byl pravděpodobně důvod, proč tolik lidí oslovovalo Ježíše jako mesiáše.

Když Ježíš přišel do kraje Cesareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají mne, Syna člověka?“ Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za Jeremjáše nebo za jednoho z proroků.“

Matouš 16:13-14

Nejpravděpodobněji říkali: „jeden z mesiášů“ nebo „jeden z kristů“. Jak si možná vzpomínáte, výraz „mesiáš“ je hebrejské slovo, které se do řečtiny překládá jako „kristus“. Oslovit Ježíše tímto titulem v podstatě pouze znamenalo, že je Pomazaný, tak jako byli pomazáni i proroci. Takže ačkoli nazvat Ho Kristem nebo Mesiášem je uznáním Božího Pomazání, není to nic víc než to. Existují i jiná náboženství, včetně velkých náboženství jako islám, která Ho rovněž uznávají jako Krista. To může znít matoucně, ale rozdíl spočívá ve výroku, který učinil Petr, když se jich Ježíš zeptal, za koho Ho (On je) pokládají.

Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Kristus, Syn Boha živého.“ Ježíš mu odpověděl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr, a na té skále zbuduji svou církev, a brány pekelné ji nepřemohou. A dám ti klíče království nebeského, a cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebesích, a cokoli rozvážeš na zemi, bude rozvázáno v nebesích.“

Matouš 16:16-20

Ačkoli řada náboženství uznává Ježíše jako Krista, pouze křesťanství Ho uznává jako Syna Boha živého. Žádné jiné náboženství Ho neuzná jako Syna Božího. To je velký rozdíl. Ačkoli byli proroci nazýváni „mesiáši“ nebo „kristy“, byli to všichni obyčejní lidé, přirozeně nečistí a nesvatí, ale učinění čistými a svatými díky Pomazání. Byl pouze Jeden, Který mohl říci, že již byl čistý a svatý, a proto Ho Bůh Pomazal. Tou osobou je Ježíš. Jediný, Kdo žil celý svůj život bez hříchu. To z Něho neudělalo mesiáše, udělalo to z Něho MESIÁŠE, Syna Boha živého. A jediný způsob, jak dojít k tomuto zjevení a uznání, je skrze zjevení Otce, skrze Ducha svatého.

Nazvat Ježíše MESIÁŠEM znamená nazvat Ho „Božím Největším“, Kterým On je. Je to díky Jeho Pomazání a díky Jeho oběti, že přítomnost Boží opustila chrám a roztrhla oponu, aby způsobila své přebývání v člověku, skrze Jeho Ducha svatého. To je obraz duchovního Pomazání a co symbolizuje Pomazání olejem pomazání. Je to Duch svatý v nás, jako pečeť naší spásy.

V něm jste i vy, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium své spásy, a uvěřili, byli zapečetěni zaslíbeným Duchem svatým, který je závdavkem našeho dědictví na vykoupení toho, co bylo nabyto do vlastnictví, ke chvále Jeho slávy.

Efezským 1:13-14

Jak vždy říkám ve všech svých učeních, cílem Boha je vždy zachránit, uzdravit, vysvobodit a obnovit. Takže kdykoli Duch svatý začne působit v nás a skrze nás, ovoce se vždy bude shodovat se záchranou, uzdravením, vysvobozením a obnovou. Všechno a každý, kdo proti tomu pracuje, pracuje proti Bohu, proti Pomazání, proti oběti Ježíše a pro program nepřítele. Ale když Duch svatý skutečně vládne a když se církev zcela podřídí Bohu a nechá Ho jednat, pak to poznáte podle ovoce. Nedostatek ovoce znamená nedostatek Ducha. Krásný obraz obnovy Božího lidu lze vidět ve 2. Paralipomenon, kde byl lid Judy propuštěn a obnoven ke cti, díky Pomazání.

Nato vstali muži jmenovaní jménem, vzali zajatce a z kořisti oblékli všechny, kteří mezi nimi byli nazí, oblékli je a dali jim sandály, dali jim jídlo a pití a pomazali je.

2. Paralipomenon 28:15

Obraz Pomazání je vidět i v modlitbě za uzdravení. Když je někdo nemocný, jeho tvář nevypadá příliš šťastně ani zářivě. Pomazání činí tvář opět zářivou v přirozeném, jako obraz toho, co se děje v duchovní oblasti, je-li modlitba za uzdravení konána z víry a s vírou. Podle zvyklostí té doby je to také viditelné znamení, ukazující konec doby truchlení. Následující verš mluví o cíli Pomazání Ježíše Krista.

Aby jim dal okrasu místo popela, olej radosti místo smutku, roucho chvály místo ducha malomyslnosti; aby byli nazýváni stromy spravedlnosti, sadbou Hospodinovou, k Jeho oslavě.

Izaiáš 61:3

Toto mluví o Božím zaslíbení odstranit ducha smutku a malomyslnosti a dát namísto toho Ducha svatého a Svaté Pomazání. Stromy spravedlnosti jsou olivovníky, mající olej Pomazání ve svém ovoci. Olej radosti, o němž tento verš mluví, je olej samotného Ježíše Krista, na nějž odkazuje Židům 1:9. Duch Ježíše Krista jako olej jásotu nebo olej veselí (doslovný překlad).

Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi nepravost; proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem veselí nad tvé druhy.

Židům 1:9

Poslední obraz oleje pomazání, který vidím, je následující. Nikdo se nemůže dotknout oleje, aniž by na svých rukou zanechal jeho stopy. Stejně tak se nikdo nemůže nechat dotknout Ježíšem, Duchem svatým, Pomazáním, a odejít s prázdnou.