Ano. Boží záměr obnovy přesahuje fyzické tělo. Ježíš prohlašuje v Lukáši 4:18–19, že byl pomazán, aby hlásal evangelium, uzdravoval zkroušené srdcem, přinášel svobodu zajatcům a propouštěl utlačované na svobodu. Izaiáš 61:3 pokračuje v tomto krásném obraze, když popisuje výměnu krásy za popel, oleje radosti za smutek a roucha chvály za ducha malomyslnosti. Pomazání tedy úzce souvisí s Božími obnovujícími záměry. V biblických dobách bylo zdržení se osobního pomazání běžně spojováno se smutkem, tísní a zármutkem. Když Davidovo období truchlení skončilo, vstal ze země, umyl se, pomazal se, převlékl si šaty a vešel do Hospodinova domu se klanět (2 Samuel 12:20). Jeho jednání viditelně sdělovalo, že období truchlení skončilo a že se vrací k běžnému životu. Pomazání tak neslo prorocký význam obnovy dávno předtím, než se stalo primárně spojováno s formální praxí modlitby za nemocné.
Při modlitbě za citové nebo duchovní uzdravení může pomazání vyjadřovat víru v obnovující dílo Ježíše Krista. Olej sám o sobě neodstraňuje zármutek, neuzdravuje citová zranění ani nevytváří svatost svými fyzickými vlastnostmi. Spíše zviditelňuje naši víru v Boží zaslíbení. Duchovní skutečností, na kterou poukazuje, je přítomnost a zmocnění Ducha svatého, který v nás působí, aby obnovil to, co bylo poškozeno, a proměnil nás podle Božího slova. Vyznání, odpuštění a očištění mají v tomto procesu rovněž důležité místo. Písmo učí, že Boží slovo má moc nás očišťovat a obnovovat (Jan 15:3; Efezským 5:26), zatímco krev Ježíše Krista nás očišťuje od hříchu (1. Janova 1:7–9). Skrze modlitbu, vyhlašování Písma a prorocký akt pomazání mohou věřící vyjádřit svou víru v Boží touhu plně je obnovit. Ti, kdo slouží osobě, která zažila citové utrpení, by tak měli činit se soucitem, duchovní zralostí a úctou k potřebám dané osoby, a nikdy by neměli její bolest považovat za důkaz osobního selhání nebo nedostatečné víry.
Dům Pomazání