Duchovní význam pomazání začíná u Boha, neboť veškeré pravé pomazání vychází z jeho iniciativy, autority a přítomnosti. V celém Písmu je pomazání spojováno s vyvolením, ustanovením, posvěcením a zmocněním k určitému účelu. Nese také krásný prorocký obraz jasu, bohatství a záře. Když Mojžíš sestoupil z hory Sinaj poté, co strávil čas v Hospodinově přítomnosti, jeho tvář zářila s takovou intenzitou, že se k němu Izraelci báli přiblížit (Exodus 34:29–30). Když Samuel pomazal Davida, od toho dne na něm spočinul Duch Hospodinův (1 Samuel 16:13). Tyto zprávy odhalují vztah mezi Božím ustanovením, jeho přítomností a viditelným projevem jeho slávy. Olej rozjasňuje přirozenou tvář a poskytuje obraz toho, co Duch svatý koná v člověku. Pomazání tedy není jen vnějším prohlášením, že někdo přijal určitý titul nebo odpovědnost. Jeho hlubší význam spočívá v Boží přítomnosti, která posvěcuje, zmocňuje a umožňuje jeho lidu odrážet jeho světlo.
Ježíš Kristus zjevuje plnost a účel tohoto pomazání. Jeho titul, Mesiáš neboli Kristus, znamená Pomazaný. V Lukáši 4:18–19 prohlašuje, že na něm spočívá Duch Hospodinův, a oznamuje účel svého poslání: hlásat evangelium chudým, uzdravovat zkroušené srdcem, přinášet svobodu zajatcům, navracet zrak slepým a propouštět utlačované na svobodu. Tím se odhaluje srdce Božího pomazání: spása, uzdravení, vysvobození a obnova. Skrze Novou smlouvu už věřící nejsou pouze vyzýváni pozorovat Boží přítomnost z dálky. Stávají se jeho příbytkem skrze Ducha svatého (Efezským 2:19–22). Olej ve zlatém svícnu ilustruje tuto duchovní skutečnost. Ačkoli byl olej sám z velké části skryt uvnitř lamp, jeho přítomnost se stala viditelnou, když se plameny rozhořely. Podobně Duch svatý přebývá ve věřících, aby se skrze jejich životy mohlo stát viditelným světlo Ježíše Krista. Duchovní pomazání tedy není o osobní důležitosti nebo náboženském vystupování, ale o Boží přítomnosti, která proměňuje a zmocňuje jeho lid k naplnění jeho záměrů.
Dům Pomazání