Přijmi své pomazání: Jak skrytá víra živí božskou moc

V jednom z předchozích článků jsme zmínili, že v Božím království existuje veřejná moc až po soukromé přípravě. Předtím, než Duchovní pomazání začne proudit tvým životem, tě Bůh musí nejprve připravit. V konečném důsledku to souvisí s úplnými základy charakteru, poslušnosti a důvěry. Duchovní oblast běží paralelně s přirozenou. Kdykoli Bůh něco koná, děje se to nejprve v duchovní oblasti, než se to projeví v přirozené. Takže cokoli vidíš dít se v přirozené oblasti, to se nejprve odehrálo v duchovní oblasti. To znamená, že tě připraví duchovně, v soukromí. Tam, na skrytém místě tvého srdce, položí základy toho, co chce vykonat v tobě a skrze tvůj život. Když s Ním v tomto procesu jdeš, je nevyhnutelné, že se to v určitém okamžiku stane viditelným i v přirozené oblasti. Neboť Boží pomazání působí zevnitř ven.

Proč bylo Pomazání na Ježíši? Protože bylo nejprve v Něm (Izajáš 61:1-3). Proto pomazání nikdy nemůžeš předstírat. Můžeš napodobit vnější formu, ale nemůžeš replikovat proudění. Protože proudění Ducha je výsledkem toho, co bylo pěstováno na skrytém místě. Ne na pódiu, ne v záři reflektorů, ale v tichosti odevzdání. Právě na tomto skrytém místě je tvé srdce čištěno, tvé pohnutky zkoušeny a tvůj charakter formován. Oheň nepadá na talent. Oheň padá na oběť (Žalm 51:17). Bůh se nenechává hýbat charismatem. Přitahuje Ho posvěcení.

V jednom z předchozích článků jsme zmínili Ježíše jako nejvyšší příklad, když byl zkoušen na poušti. V evangeliu Matoušově čteme:

Tehdy byl Ježíš veden Duchem na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.

Matouš 4:1

První věc, která zaujme, je fráze „Duchem“. Bůh přesně věděl, co se stane, když Ježíš půjde na poušť. Věděl, že satan přijde. Věděl, že satan bude Ježíše pokoušet. A přesto Ho Duch svatý vedl na tuto poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Nikdy nezapomeň, že to není Bůh, kdo nás pokouší, ale On to může dopustit. Kdy to dopouští? Když jsi na to připraven. Ježíš na to byl připraven. Strávil prvních 30 let svého života v soukromí, v Písmech a na modlitbách. Pak přišel okamžik, kdy Pomazání už nemohlo zůstat uvnitř. Muselo vyjít ven. A Pomazání vždy přitahuje pozornost a odpor. To byl okamžik, kdy musela být zkoušena Jeho víra, poslušnost a charakter, stejně jako je tomu u nás.

A když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“

Matouš 4:2-4

Všimni si té úplně první věci, kterou satan udělal. Řekl: „Jsi-li Syn Boží...“ Nepřítel začal zpochybňováním Jeho identity. Stejně jako u Evy se pokusil zasít semínko pochybnosti do mysli a srdce Ježíše, v podstatě se ptal: „Opravdu věříš, že jsi tím, kým o Tobě Bůh říká, že jsi?“ V Božím království je identita vždy spojena s autoritou. Proto Ho vyzval, aby použil svou autoritu a přikázal kamenům, aby se staly chlebem, ve chvíli, kdy Ježíš pociťoval opravdový hlad po 40 dnech a 40 nocích bez jídla (oběti). Zaútočil tedy na Jeho identitu, Jeho autoritu, Jeho tělo, Jeho poslušnost a Jeho charakter, to vše naráz. Avšak soukromá příprava Ježíše byla dostatečná a On zůstal věrný a nepadl do pasti nepřítele. Vždy odpovídal Slovem svého Otce: „Je psáno.“

Pak ho ďábel vzal s sebou do svatého města, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: ‚Svým andělům dá o tobě příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen.‘“ Ježíš mu pravil: „Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.‘“

Matouš 4:5-7

Ve chvíli, kdy si satan všiml, že Ježíš používá Slovo svého Otce a říká „je psáno“, okamžitě začal zkoušet i Jeho znalosti. Nepřítel vzal Ježíše do chrámu a vyzval Ho, aby se vrhl dolů, přičemž použil slova, která byla rovněž psaná. To ukazuje, že nepřítel má neuvěřitelně hlubokou znalost Božího slova a snaží se ho ohýbat a používat ve svůj prospěch, opět ve snaze zasít pochybnost do mysli a srdce Ježíše. Zapomněl však, že Slovo nebylo jen v Něm – On je Slovo. Ježíš tedy obstál, znovu ho postavil na místo slovy: „Je také psáno...“

Opět ho ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu. A řekl mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš odpoví: „Odejdi, satane! Neboť je psáno: ‚Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“

Matouš 4:8-10 Nakonec je odhalena jeho skutečná motivace. Dříve pomazaný cherub, bývalý chvalozpěvec nebes, který byl kvůli své pýše vyhnán a svržen z nebe, protože chtěl chválu pro sebe, se pokusil přimět Božího Syna, aby se klaněl jemu. Všimni si, jak v tu chvíli Ježíš poprvé použije svou autoritu tím, že mu přikáže: „Odejdi, satane! Neboť je psáno: ‚Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“ To je moc! To je Pomazání!

Tu ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a sloužili mu. Matouš 4:11

Může to vypadat, jako by satan vzdal boj, nevěda, co dál, ale ve skutečnosti neměl jinou možnost než odejít. Neboť Pomazaný Pán pánů mu přikázal a jemu nezbylo nic jiného než poslechnout a odejít. V tu chvíli se zjevila skutečná moc a Pomazání vyšlo najevo. Poté přišli andělé a sloužili Mu.

Toto se děje, když se příprava setká s cílem. Když se soukromé odevzdání setká s veřejnou autoritou. Když se Slovo uvnitř tebe stane mečem, který umlčí žalobce. Ježíš poušť nejen přežil, On ji porazil. Nebojoval emocemi, ani názorem, ani dokonce duchovní zkušeností. Bojoval tím, co bylo psáno. Protože to, co je psáno, je neotřesitelné. A to je ta samá zbraň, kterou máme dnes já i ty. Pomazání tě nezbavuje bojů. Vybavuje tě pro ně. Nedává ti volný průchod kolem pouště. Dává ti moc ji přemoci. A tady je klíč: Tentýž Duch, který vedl Ježíše na poušť... Ho z ní také vyvedl. Ale když vyšel ven, vyšel v moci.

A Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí. Lukáš 4:14 To je ten rozdíl. Ne každý, kdo vstoupí na poušť, z ní vyjde v moci. Pouze ti, kteří se poddají, poslechnou a pevně stojí v tom, kým jsou v Kristu. Ať je toto tvá jistota: Pokud tě Bůh připravuje v soukromí, pokud cítíš tlak, prořezávání, oheň... není to trest, je to umístění. On v tobě formuje Krista. Tvaruje tě do nádoby váhy, hloubky a božské autority. A když Pomazání začne proudit, peklo si zapamatuje tvé jméno – ne kvůli tomu, kým jsi ty, ale kvůli Tomu, kdo žije v tobě.

„Kristus ve vás, naděje slávy.“ Koloským 1:27

Ať je toto dnes tvé vyznání:

„Jsem připravován v soukromí, abych kráčel v moci na veřejnosti. Nebojím se pouště. Následuji Ducha. Žiji podle Slova. Kráčím v Pomazání. Jsem tím, kým Bůh říká, že jsem.“

Amen.